Učíme dítě číst. Jak na to?

Jak naučit dítě číst? 8 praktických rad, jak na to...

Naučit děti číst je velice složité. Chce to spoustu trpělivosti a pochopení. Nemůžeme zde bohužel říct, že čím mladší, tím méně problémů. 

Děti musí zapojit všechny smysly a vynaložit veliké úsilí k tomu, aby se naučili číst. Nejprve pouze písmenka a později slabiky, celá slova a nakonec i věty. Díky učení doma, lze použít i jiné metody, než běžně ve škole. Můžeme jít cestou Montessori a písmenka si vyrobit z různých materiálů. Můžeme je tvořit z modelíny, z drátků, nebo tkaniček. Můžeme je ale také psát do písku, do mouky nebo cukru a nebo je můžeme skládat z různých věcí, co každý doma zrovna má. Například z těstovin, gumiček, z nastřihaných proužků papíru. Děti si chtějí hlavně hrát a doma jim to můžeme dopřát.

Díky tomu, že jsou děti doma, jsou více uvolněné a mají i větší vnitřní motivaci k tomu, se písmenka učit.

Když už děti umí číst, mohou rodiče motivovat děti tak, že si s nimi povídají o přečteném. Můžou se po větách střídat, aby dítě necítilo tlak, že musí číst jen ono samo. Uvidí, zájem rodiče a vzájemnou spolupráci. Na čtení se bude těšit. Zároveň je to prakticky a hravě strávený společný čas.

O to více se budou těšit do školy, až získají nové poznatky a zkušenosti.

Princip čtení u dětí

Princip čtení je založen na několika základních konceptech, které přispívají k rozvoji čtenářských dovedností a porozumění.

Fonetika: Díky fonetice děti pochopí, že písmena představují zvuky. Fonetika zahrnuje výuku vztahu mezi písmeny a jejich odpovídajícími zvuky, což dětem umožňuje rozpoznávat slova a plynule číst. Děti snáze porozumí principu abecedy a tomu, jak ji používat při čtení a hláskování slov. 

Fonologické uvědomění: Fonologické uvědomění se týká schopnosti rozpoznávat a pracovat se zvuky v mluvené řeči. Zahrnuje dovednosti, jako je rozpoznání a používání jednotlivých zvuků, rozpoznávání rýmů, prolínání a segmentace zvuků a porozumění slabikám. Fonologické povědomí je základním kamenem pro čtení. Pomáhá dětem rozvíjet již zmíněné fonetické dovednosti. 

Slovní zásoba: Získání bohaté slovní zásoby je podstatné pro porozumění čtení. Děti se potřebují naučit a porozumět široké nabídce slov, aby porozuměly psanému textu. Rozšíření slovní zásoby lze docílit vystavením bohatému jazykovému prostředí, čtením knih, konverzací a výslovným učením nových slov. 

Plynulost: Plynulost je schopnost číst s rychlostí, přesností a výrazem. Plynulí čtenáři čtou hladce a bez námahy, což zlepšuje porozumění. Plynulost lze rozvíjet pravidelným čtením a modelováním plynulého čtení. 

Porozumění: Čtení s porozuměním je schopnost porozumět psanému textu a dát mu smysl. Zahrnuje vytváření spojení, vyvozování, předpovídání, shrnutí a analýzu textu. Dovednosti porozumění lze rozvíjet prostřednictvím explicitních pokynů, technik dotazování, diskusí a činností, které podporují kritické myšlení. 

Zájem o čtení: Vytvoření pozitivního a příjemného čtenářského prostředí podporuje lásku ke čtení. Když jsou děti zaujaté a motivované, je pravděpodobnější, že si vyvinou silné čtenářské dovednosti. Podporujte nezávislé čtení, poskytněte přístup k různým materiálům ke čtení a zapojte se do sdílených čtenářských zážitků, abyste podpořili zapojení dětí do čtení. Je důležité poznamenat, že tyto principy jsou vzájemně propojené a měly by být vyučovány vyváženým a integrovaným způsobem. Zaměřením se na tyto principy mohou pedagogové a rodiče pomoci dětem stát se zručnými a sebevědomými čtenáři. 

Čemu je naopak potřeba předejít při učení čtení?

Když pomáháte dítěti naučit se číst, je důležité mít na paměti určitá úskalí nebo praktiky, které mohou bránit jeho pokroku.

Spěch nebo přílišné tlačení: Každé dítě se učí svým vlastním tempem a je důležité se vyvarovat toho, abyste na něj příliš tlačili nebo neočekávali, že bude postupovat rychleji, než na co je připraveno. Nátlak na dítě může vytvářet stres a úzkost, což může mít negativní dopad na jeho zkušenost s učením.

Zanedbávání výuky fonetiky: Fonetika je klíčovou součástí výuky čtení. Je důležité poskytovat jasné a systematické fonetické instrukce, které dětem pomohou pochopit vztah mezi písmeny a zvuky.

Ignorování porozumění: Čtení není jen o rozpoznání slov; jde o porozumění a smysl textu. Vyhněte se zaměření pouze na rozpoznávací dovednosti a ujistěte se, že začleňujete strategie porozumění, jako je dotazování, předpovídání a shrnutí, abyste dětem pomohli rozvíjet čtení s porozuměním.

Přehlížení rozvoje slovní zásoby: Silná slovní zásoba je nutná pro čtení s porozuměním. Vyhněte se přehlížení výuky slovní zásoby a poskytněte dětem příležitost učit se nová slova prostřednictvím čtení, diskusí a přímých výukových materiálů.

Omezení četby: Vystavení dětí různým materiálům ke čtení rozšíří jejich znalosti, slovní zásobu a porozumění. Vyhněte se omezení jejich četby na úzký okruh témat nebo žánrů. Poskytněte přístup k různým textům, včetně beletrie, literatury faktu, poezie a informačních textů.

Zanedbávání čtení nahlas: Hlasité čtení dětem, i když začaly číst samostatně, má četné výhody. Pomáhá rozvíjet jejich poslechové dovednosti, rozšiřuje jejich kontakt s jazykem, modeluje plynulé čtení a zvyšuje jejich požitek ze čtení.

Vyhněte se rozptylování: Odstraňte z místnosti všechny rušící elementy. Může to být například televize, rádio, telefon, jiná hračka. Zajistěte dostatečné osvětlení a mějte k dispozici různé knihy vhodné pro daný věk. Podporujte čtení jako příjemnou činnost.

Zaměření pouze na jeden přístup: Různé děti mohou lépe reagovat na různé přístupy nebo metody čtení. Vyhněte se lpění na jediném přístupu a buďte otevření zkoušení různých výukových strategií nebo materiálů, které uspokojí individuální vzdělávací potřeby a preference dítěte. Pamatujte, že učení se čtení je proces, který vyžaduje trpělivost, podporu a pozitivní učební prostředí. Tím, že se vyhnete těmto denním nástrahám, můžete pro dítě vytvořit efektivnější a zábavnější zážitek ze čtení.

Děti nesnáší, když je někdo do něčeho násilím nutí. Slovo „muset“ se jim nelíbí. Takže je potřeba si dát pozor, abychom na dítě nevyvíjeli příliš velký nátlak, že musí. Nebo že musí rychle a co nejhůře, že musí přesně teď a co nejrychleji.

Doma můžeme čtení procvičovat a zkoušet, kdykoli to jde. Když má dítě dobrou náladu, když je vyspané, najedené. V tuhle dobu bude snazší ho přimět ke čtení. Když to vezmeme hravě, nebudeme muset ani žádný tlak vyvíjet. Děti jsou zvídavé, takže si samy budou chtít hrát. To, že se budou učit je druhotný bonus.

Odlišnosti prostředí a dopad na čtení

Doma má dítě sice prostor pro hravou formu, pro čas který si zvolí a pro to, mít klid a dobrou náladu. Je ale potřeba myslet i na to, že doma jsou děti mnohem více aktivní. Ve škole je spousta času na to, aby si mohly dát po přečtení pauzu. Je to tím, že se v celé třidě musí vystřídat všechny děti. Doma je dítě samo nebo jen se sourozencem.

Je tedy potřeba dbát na časté pauzy a oddechy, aby dítě nebylo přehlceno a aby se mu čtení nezačalo pomalu znechucovat. V takovém případě je dobré vyměnit sedavý pohyb za pohyb nejlépe na čerstvém vzduchu. Nebo dělat aktivitu, u které nebude muset tolik namáhat mozek.

Metody učení čtení u dětí

• Genetická metoda
• Analyticko-syntetická metoda
• Metoda Sfumato

Při učení genetickou metodou se děti nejprve učí číst samostatná písmenka. Výhoda této metody je, že děti umí dříve poznávat písmenka. Některým dětem tato metoda může dělat problémy, protože se ve slově, které slyší, ztrácejí.

Učení metodou analyticko-syntetickou děti nejprve poznávají slabiky. Může pro ně potom být jednodušší číst celá slova.

Poslední metodou je metoda Sfumato, jde o čtení celých slov, kdy se v jednom slově čte dlouze každé písmenko, dokud dítě nevysloví další písmenko. Například slovo ryba. Dítě čte slovo následně ,,rrrrrryyyyyyybbbbbbbbaaaaaaa“. Tato metoda je používána pro děti s vadami řeči a také je dobrá jako dechové cvičení.

Úskalí začátků čtení

1. Tlačení dítěte do čtení
2. Podceňování dětských schopností
3. Učení nápodobou a chybějící vzor
4. Brzké čtení

Lze nějak připravit nejmenší děti na čtení?

Jak již bylo zmíněno, děti se učí nápodobou, takže nejlepší příprava na čtení je například cist dítěti knížky na dobrou noc. Dítě vidí, že rodič čte. Poslouchá příběh a je zvědavé, jak příběh dopadne. Už to ho motivuje k tomu, aby se naučilo samo cist a mohlo si tak příběh přečíst a nemuselo čekat na další večer, až mu pohádku rodič přečte.

Hraní her, které dítě rozvíjí ve slovní zásobě. Může to být například pojmenovávání věcí, co dítě a rodič vidí. Další hrou může být slovní fotbálek, vymýšlení slov na dané písmenko. Her je spousta a dítěti zároveň rozvijí i kreativitu.

Vývoj mozku a čtení

Každé dítě se naučí číst v jiném věku. Je to dané tím, že každému dítěti dozrává centrální nervová soustava jinak rychle a díky tomu se i jinak rychle učí novým dovednostem. Můžeme učení samozřejmě podpořit opakování a procvičováním, protože díky tomu je mozek plastičtější a může se snáz učit. Pokud není mozek vůbec připravený, je i sebevětší úsilí rodiče k ničemu.

K vývoji centrální nervové soustavy, pro schopnost umět číst, patří vývoj jednotlivých smyslů a to díky vývoji jednotlivých částí mozku.

• Zrak – poznání písmen, plynulé oční pohyby
• Sluch – odposlech písmena slov, pro správné vyslovování a porozumění textu
• Analytické zpracovaní informací – propojování informací, které mozek přijmul pomocí smyslů a dávání je do kontextu
• Paměť – důležitá pro zapamatování si celé věty a později i odstavců

Kdy bude dítě plynule číst?

Jak je psáno výše, jde o to, kdy bude mít dítě vyvinuté všechny potřebné části mozku natolik, aby bylo schopno přečíst písmenka, dát je do slov a slova, aby na sebe navazovala a dávala ve větách smysl.

Většinou jde o věk kolem šesti let, ale zvláštností není ani dříve, či později.

Dovednosti před čtením (2–3 roky): Během této fáze si děti obvykle rozvíjejí dovednosti před čtením, jako je rozpoznávání známých tvarů, identifikace obrázků a projevování zájmu o knihy. Mohou také začít rozpoznávat některá písmena a zvuky, které se opakují.

Rozpoznávání písmen a zvuků (4-5 let): Kolem tohoto věku děti často začínají rozpoznávat a pojmenovávat písmena abecedy. Mohou také začít chápat, že písmena představují specifické zvuky. Mohou být schopni vyslovit jednoduchá slova nebo smíchat zvuky dohromady.

Rané čtení (5-6 let): V této fázi děti obvykle začínají číst jednoduchá slova a krátké věty. Mohou se spolehnout na fonetické dovednosti při rozpoznávání slov a projevit základní porozumění čtenému textu.

Pamatujte, že tato věková rozmezí jsou přibližná a mohou se dítě od dítěte lišit. Některé děti mohou vykazovat pokročilé čtenářské dovednosti v raném věku, zatímco jiné mohou potřebovat více času a podpory. Je důležité poskytnout vašemu dítěti podpůrné a povzbuzující prostředí pro rozvoj čtení a následovat jeho vedení, když projeví zájem a připravenost se naučit číst.

Tipy, jak čtení snadněji učit

Naučit dítě číst je důležitým a zároveň náročným milníkem v jeho vývoji. Zde je několik tipů, kterými můžete pomoci dítěti naučit se číst: 

1. Začněte s hláskou: Čtení spojováním písmen s odpovídajícími zvuky. Začněte tím, že dítě naučíte jednotlivé zvuky písmen (např. „j“ jako „jablko“, „m“ jako „míč“ atd.). Postupně zavádějte kombinace písmen. Dvě písmena, která vydávají jeden zvuk „ch“, ,,au“, ,,eu“. 

2. Zvolací slova: Jsou to často používaná slova, která by děti měly okamžitě rozpoznat, jako například „ten“, „ach“, „ajeje“ a „bum“. Vytvářejte kartičky s pohledovými slovy a pravidelně je procvičujte.

3. Společné čtení: Udělejte ze čtení každodenní návyk tím, že si vyhradíte čas na čtení. Čtěte svému dítěti nahlas a povzbuzujte ho, aby čtení následovalo. Při čtení ukazujte na slova, abyste jim pomohli pochopit, že tištěná slova odpovídají mluvenému jazyku. 

4. Prostředí plné knih: Obklopte dítě tištěnými materiály, jako jsou knihy, časopisy, štítky a plakáty. Takové prostředí psanému jazyku pomáhá rozvíjet jejich čtenářské dovednosti a podporuje lásku ke čtení. Také budí v dětech zvídavost, co je kde psáno. 

5. Knihy pro děti: Tyto knihy jsou plné obrázků s malým množstvím textu. Obrázky patří ke slovům a díky tomu si dítě lépe vsadí do kontextu, co čte. Začněte jednoduchými knihami a postupně přejděte ke složitějším. 

6. Podporujte psaní: Jakmile se dítěti lépe čte, povzbuzujte je, aby psalo. Poskytněte jim příležitosti k procvičování psaní písmen, slov a jednoduchých vět. To pomáhá posílit jejich porozumění fonetice a pravopisu. 

7. Buďte trpěliví a podporujte: Naučit se číst vyžaduje čas a úsilí. Buďte trpěliví s pokroky dítěte a poskytněte mu spoustu povzbuzení a pozitivního posilování. Oslavte jejich úspěchy, abyste zvýšili jejich sebevědomí a motivaci.

8. Opakování a procvičování: Jak se říká „opakování je matka moudrosti“. Čtěte pravidelně a opakovaně. Opakujte i stejnou knihu, aby si dítě dokázalo složit příběh. Bude ho již znát a o to lépe se mu bude číst text. Pamatujte, že každé dítě je jedinečné a může se učit různým tempem. Přizpůsobte svůj přístup k výuce tak, aby vyhovoval každému dítěti zvlášť. Pokud máte obavy o pokrok, zvažte konzultaci s odborníkem na čtení nebo učitelem, který vám může poskytnout další vedení a podporu.